Dne 6. června vyhrál American Pharoah Trojkorunu a stal se superhvězdou první velikosti. Proč? Od 70. let, která bývají označována za absolutní vyvrcholení plnokrevníka, nikdo nebyl schopný Trojkorunu získat. Nejen v USA, ale i v Anglii, kde poslední trojkorunovaný byl Nijinsky II v roce 1970. V Anglii však nejsou cílené pokusy o její zisk, až na výjimku jakou byl Camelot v roce 2012. Je to poměrně snadno vysvětlitelné, plnokrevník se čím dál více specializuje (je buď sprinterem, mílařem, středotraťařem, vytrvalcem a nebo ultravytrvalcem) a tříletý kůň, který by byl v Anglii schopný vyhrát 2000 Guineas na 1 600 m, Derby na 2 400 m a St. Leger na podzim na 2 800 m, dnes v podstatě v Evropě neexistuje, navíc vítězstvím ve St. Leger získává do chovu cenný derby-vítěz nežádoucí „stigma příliš dlouhého koně" a dnes nejsou vytrvalci v módě. Nehledě na to, že udržet vítěznou formu celou sezónu proti špičkové konkurenci je velmi náročné a špička je čím dál vyrovnanější. Koncept Trojkoruny byl ve vyspělé západní Evropě už téměř opuštěn. Jiná situace je v Americe.

Specifika americké trojkoruny

V USA se historie Trojkoruny datuje do 30. let 20. století, kdy s touto ideou přišel novinář Charles Hatton. Původně byla odmítána jako nesmyslná, neboť tříletek by na jaře (od prvního květnového týdne do prvního červnového týdne) musel v průběhu pouhých pěti týdnů získat Kentucky Derby (2 000 m), Preakness Stakes (1 800 m) a nakonec Belmont Stakes (2 400 m). To vše při představě náročné kampaně před Kentucky Derby. Aby tedy kůň získal Trojkorunu, musel by být raný, rychlý a schopný prostát v rychlosti i 2 400 m. A také tvrdý, nejen fyzicky, ale i psychicky. Mnoho kandidátů na Trojkorunu vyhořelo právě v Belmont Stakes, který je nazýván testem šampiónů. Ve skutečnosti v Belmont Stakes často proti unaveným koním, kteří za sebou mají také neutuchající mediální pozornost velmi náročnou na psychiku a fyzicky extrémně náročnou závodní kampaň, často nastupují čerství, odpočatí koně. Pak se rodí překvapivá vítězství outsiderů, jako bylo například to Saravy v roce 2002 ve znamení 70:1. Svoji nezanedbatelnou roli hraje i to, že Američané běhají výhradně krátké tratě a 2 400 m je pro ně něco jako přistání UFO. Celý jejich chov je v současné době postaven na ranosti a rychlosti; a solidní zdroje vytrvalosti v rodokmenech jsou vzácné, není to ani třeba, nejprestižnější dostihy mají maximálně 2 000 m.

To ovšem nemění nic na tom, že Američané jsou konceptem Trojkoruny takříkajíc posedlí. Možná to je ještě mírné slovo, vzhledem k tomu, co se odehrávalo za mediální šílenství při sedmi pokusech v 21. století. Není divu, vždyť listina vítězů americké Trojkoruny je zvučná. Mezi nimi jsou: Sir Barton (1919), Gallant Fox (1930), Omaha (1935), War Admiral (1937), Whirlaway (1941), Count Fleet (1943), Assault (1946), Citation (1948), Secretariat (1973), Seattle Slew (1977) a Affirmed (1978). Co jméno, to legenda. Čtenáři EQUICHANNELu určitě znají alespoň Secretariata, o kterém byl natočen film. Secretariat, Seattle Slew a Affirmed patřili do nejlepší éry plnokrevníka v 70. letech a samotný Secretariat byl považován za absolutní vyvrcholení třísetletých chovatelských snah.

V 80. i 90. letech byly v USA podniknuty vždy tři pokusy o zisk Trojkoruny, všechny neúspěšně. V 21. století bylo mezi léty 2002 až 2015 podniknuto 7 pokusů o Trojkorunu (předchozí War Emblem, Funny Cide, Smarty Jones, Big Brown, I´ll Have Another (ten v Belmont nakonec nestartoval) a nejlepší z nich California Chrome), z nichž vyšel až právě ten poslední v neuvěřitelně suverénním podání American Pharoaha. Suverenita hnědého hřebce a styl jeho vítězství už dlouho naznačovaly, že hřebec bude určitě mimořádným koněm, ale Trojkorunu může získat pouze výjimečný jedinec. Kdo je tedy American Pharoah?

Příběh nové legendy

American Pharoah (Pioneerof the Nile - Littleprincessemma, Yankee Gentleman) je popisován jako přátelský a pohodový kůň (doslova také jako velký plyšový medvídek) s živým zájmem o svět. Pohoda je důležitá, neboť ustát nepřetržitý zájem médií i fanoušků po řadu měsíců ve specifickém americkém bláznivém stylu, k tomu je potřeba určité duševní odolnosti a vyrovnanosti.

Je odchován i vlastněn Zayat Stables, jejímž majitelem je Ahmed Zayat. Ten koupil jeho matku jako roční klisničku a pojmenoval ji po své dcerce jako „Littleprincessemma". Kvůli zranění stihla vyběhnout pouze dvakrát v Zayatových barvách. První hříbě Xixixi dala po obskurním Maimonides a byla následně připuštěna plemeníkem z jiné ligy, elitním nováčkem Pioneerof the Nile. Ten v Zayatových barvách byl v Kentucky Derby druhý, poté co vyhrál řadu prestižních předzkoušek. 2. února 2012 na Stockplace Farm přišel na svět American Pharoah. Hřebeček měl původně být prodán, ale kvůli nehodě ve výběhu na dražbu přišel s boulí. Kupci o něj tedy neprojevili takový zájem a hřebeček byl koupen svým majitelem zpět. Bylo to velké štěstí a když hřebeček přišel do tréninku ke špičkovému trenéru Bobu Baffertovi, začínalo se ukazovat, že půjde o výjimečné zvíře. Debut v Del Mar Parku mnoho nenapověděl, doběhl jako nezkušený kůň pátý. 3. září však vyhrál Del Mar Futurity (Gr.1.) ve velkém stylu o 4 ¾ délky a o tři týdny později i Front Runner (Gr.1.) opět s jasnou převahou 3 ¼ délek. V dalším startu měl běžet Breeder´s Cup Juvenile, kde samozřejmě byl jako těžký favorit. Několik dní před startem byl kvůli zranění škrtnut a dostih vyhrál Texas Red, kterého suverénně ve Front Runner porazil. I proto byl American Pharoah zvolen šampiónem dvouletých.

Zranění však hřebce vyřadilo z dostihů na půl roku v tom nejdůležitějším období a bylo otázkou, zda stihne dostatečně přípravu na Kentucky Derby. Nakonec se to ale ukázalo být výhodou. Jako každý rok totiž mnoho elitních dvouletků s malou přestávkou pokračuje v náročné tříleté kampani. Ne vždy se jim ale podaří dojít v pořádku do Kentucky Derby, natož do Belmont Stakes.

American Pharoah startoval až 14. března v Rebel Stakes. Stalo se něco nevídaného, hřebec smazal pole konkurentů o 6 ¾ délky. Šampión byl zpět. Téměř o měsíc později podobně zdemoloval pole Arkansas Derby, ale náskok v cíli už byl osm délek.

Nebylo pochyb, kdo je favoritem Kentucky Derby. Byl jím American Pharoah. Derby již bylo víceméně formalitou, když se od startu do cíle odehrával v režii tří koní, kteří také finišovali na prvních třech pozicích, to už bylo ale hodně nezvyklé. American Pharoah rozdal v oblouku délky navíc, ale i přesto vyhrál o délku i nejdůležitější dostih Ameriky, Kentucky Derby.

Neskutečná suverenita hřebce pokračovala i v Preakness Stakes, které byly výrazně ovlivněny velkou bouřkou a průtrží mračen, právě když pole nastupovalo na přehlídku a část diváků musela být evakuována. Průtrž mračen změnila charakteristiku dráhy na bláto, a tak jezdec Victor Espinoza usoudil, že bude nejlepší jít start - cíl. Hřebec vyhrál v hustém dešti o sedm délek v klasické demonstraci své převahy a již bylo jasné, že Amerika má nejvážnějšího kandidáta na Trojkorunu za posledních třicet let.

Zajímavé je, že naprosto všichni se shodovali, že tento kůň Trojkorunu získat může. Ať už se jednalo o lidi kolem dřívějších držitelů Trojkoruny, novináře, fanoušky nebo i trenéry jeho soupeřů. Všichni byli zajedno, American Pharoah má na to být trojkorunovaný.

Názor sdílel i věhlasný Ashford Stud, který zakoupil chovatelská práva na hřebce za sumu, která přesahovala 20 miliónů dolarů a do hry vstoupil i Monster, který sponzoroval hřebcův start v Belmont Stakes za nezveřejněnou sumu. Investice se vyplatily.

Hřebec vyhrál Belmont Stakes start - cíl o 5 ½ délky a stal se 12. trojkorunovaným v dějinách USA. Je třeba dodávat něco více? Od dne 6. června 2015 se už může počítat mezi nesmrtelné, nikdy nebude zapomenut a jako superhvězda bude i nadále pod detailním drobnohledem všech médií.

Dostihy takové hvězdy potřebují a bude zajímavé, jak si poradí v létě s novou konkurencí a se staršími koňmi. Loňský ročník tříletých, letos čtyřletých, je totiž extrémně silný (to se o tom letošním zatím říci nedá) a svoji suverenitu v historii ještě bude muset potvrdit výhrou i nad nimi. Letošní Breeder´s Cup Classic bude mimořádně napínavým dostihem, ale i tak platí, že budoucí titul šampióna tříletých a titul Koně roku v USA je už teď jasný. O trvalém čestném místě v historii ani nemluvě.

A my se mezitím můžeme těšit na věci příští, než hřebec odejde do chovu.